Upřímnost

Být upřímný je dneska móda. Často vám kdosi tvrdí, že to myslí upřímně. Skutečnost je ovšem jiná – za upřímnost často schovávají aroganci. Opravdu se dneska lidé baví mezi sebou víc na rovinu, než kdy před tím, ale jen do té míry, dokud to nic nestojí. Pokud by se svou upřímností měli dát i kousek sebe, obvykle rychle couvnou. Proto je nutné najít opravdovou upřímnost, tzn. soulad mezi tím, co cítím nebo co si myslím a mezi tím co činím (ne tedy jenom tím, co říkám!). Zdá se, že spousta slov odplyne jak jarní voda a nikdo si na ně za chvíli nevzpomene. Ale slova a činy zůstávají. Pokud nejednáte podle hlasu svého srdce, velice si ubližujete, trápíte se a mučíte. Blokujete si čtvrtou čakru a pomalu si připravujete půdu pro nějaké srdeční nebo oběhové problémy. Zapomeňte na názor, že to co chcete není důležité a že jsou důležitější a potřebnější. Třeba lidé kolem vás. Jenže kvůli nim život nežijete. A oni za vás ten váš taky neodžijí. Napadlo vás to někdy? „Já to dělám kvůli dětem!“ Jak šlechetné! Ale víte opravdu co je pro ně dobré? Nebráníte jim v jejich vlastním životním a duchovním poznání? Nevytváříte jejich závislost na vaší „pomoci“. Je to jenom příklad, ale dost častý a dost smutný. Buďte upřímní sami k sobě a dělejte jenom to, co opravdu chcete, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.